Snížení spotřeby paliva
Při vytápění vlastním kotlem je nutno zvolit vhodné palivo. Možnosti volby paliva jsou následující:

Vytápění uhlím je i v současné době jedním z levnějších.. Nízká cena je ale vyvážena nutností pravidelné obsluhy, nutností manipulace s palivem a s popelem, obtížnější regulací vnitřních teplot v domě a tím možností zvýšení nákladů. V současné době jsou ale již vyráběny kotle, které nutnost obsluhy snižují na minimum a umožňují i určitý stupeň automatizace provozu. Další nevýhodou jsou vyšší emise oxidu uhličitého a emise oxidů síry. U hnědého uhlí je možno uvažovat podle druhu a třídění s velkým rozsahem výhřevnosti od 12,5 do 20 MJ/kg.

Černé uhlí má výhřevnost podstatně vyšší. Podle místa těžby se výhřevnost pohybuje asi od 16,8 až do 29 MJ/kg. Podstatně vyšší je však i jeho cena.

Uhelné brikety vznikají slisováním hnědouhelného prachu. Jejich výhřevnost je poměrně stálá kolem 23 MJ/kg. Při dlouhodobém skladování se často rozpadají na prach. Možné je též jejich samovznícení při skladování ve vlhku a ve vyšší vrstvě.

Koks vzniká tepelnou úpravou černého koksovatelného uhlí. Má velmi nízký plamen a pro jeho spalování je nutno používat zvlášť konstruované litinové kotle. Výhodou je jeho stáložárnost, která zkracuje dobu obsluhy, nevýhodou je ale příliš vysoká cena. Výhřevnost koksu je kolem 26,8 až 29 MJ/kg.

Uhlí, uhelné brikety a koks jsou v současné době nahrazovány ekologičtějšími palivy, vyrobenými z obnovitelných zdrojů. Jsou zejména štěpky, dřevěné brikety a pelety.

V každém kotli lze hospodárně spalovat pouze to palivo, na které je konstruován. Používání různých „náhradních paliv" má většinou za následek pokles účinnosti kotle, zanášení teplosměnných ploch kotle s nutností častého čištění a v konečných důsledcích dražší provoz.

Vytápění kusovým dřevem je vhodné zejména pro krby. Výhodou je jeho nízká cena. Ta je ovšem vyvážena nutností jeho přípravy, tj. vytěžením v lese či dovozem z pily, rozřezáním a rozštípáním. Používání dřeva je proto časově náročnější. Výhřevnost je silně závislá na obsahu vlhkosti a může se pohybovat v rozmezí od 8 až do 18,5 MJ/kg. Pokud je to možné je dobré ponechat dřevo přirozeně vyschnout pod vhodným přístřeškem.

Dřevní štěpkou se rozumí části dřeva s maximálními rozměry 150 x 50 x 30 mm. snizeni spotreby1.jpgŠtěpkováním je možno upravovat větve ze stromů, kmínky menšího průměru a delší odřezky prken a trámků. Vzniklé štěpky lze skladovat na volně sypaných hromadách a vytvářet tak zásobu paliva na topné období. Štěpky se používají zejména v kotelnách vyššího výkonu pro vytápění větších budov nebo celých areálů. Další výhodou je minimální znečišťování ovzduší.

Při spalování štěpek z odpadu z lesní těžby nebo z čerstvě poražených dřevin je nutno počítat s vyšší vlhkostí paliva v rozsahu od 20 do 60 % a tedy s nižší výhřevností.

Dřevěné brikety vznikají rozdrcením dřevního odpadu, jeho promícháním a lisováním pod vysokým tlakem a za vyšší teploty na požadovaný tvar. Vyšší teplotou měknou pryskyřice v dřevě obsažené, které působí jako pojivo. Vyráběné brikety mají tvar nepravidelného válce nebo šestihranu o průměru 5 až 6 cm a o délce kolem 25 až 30 cm. Dřevěné brikety jsou vhodným palivem pro krby i pro kotle ústředního topení. Výhřevnost briket je 18 až 20 MJ/kg.

Pelety se vyrábějí shodným způsobem. Mají válcový tvar o průměru nejčastěji 6 až 12 snizeni spotreby2.jpgmm. Jejich nezanedbatelnou výhodou je jednoduchá možnost dodávky k odběrateli, kdy je dodavatel přiveze nákladním autem a pneumaticky dopraví do skladovacího prostoru. Další možnost dodávky je v patnáctikilogramových pytlích. Jednoduché je i zapalování kotle, které se provádí automaticky horkým vzduchem podle nastaveného programu. Pro výrobu briket a pelet je vhodné používat suchý vstupní materiál, zejména odpady z truhlářské nebo nábytkářské výroby. Na brikety nebo pelety lze upravovat i jiný rostlinný odpad, např. pazdeří, slámu a další. Pelety jsou vhodné zejména pro kotle ústředního topení. Svojí stejnorodostí umožňují automatizaci provozu kotle a minimalizují dobu obsluhy. Jejich výhřevnost je shodná s výhřevností dřevěných briket a je 18-20 kJ/kg. Pro jejich nesporné výhody se jedná o perspektivní palivo, předpokladem je ale zachování výhodnosti ceny.

Zemním plynem dosáhneme vysokého komfortu bydlení. Je to palivo, které je přivedeno až do vytápěného objektu, bez nutnosti jeho skladování a jakékoliv manipulace s ním. Umožňuje plnou automatizaci provozu včetně dodržování předem nastavených teplot a doby vytápění. Nevýhodou je jeho stále se zvyšující cena, jeho výbušnost při neodborné manipulaci a emise oxidů dusíku.

Vytápění elektřinou je sice velmi pohodlné, ale zároveň velmi drahé. Výhodou je jednoduchost kotle, který je tvořen nádobou s malým vodním obsahem, ve které jsou vestavěna topná tělesa potřebného výkonu. Vzhledem k malému vodnímu obsahu v systému se systém rychle roztopí, ale zároveň rychle vychladne. Lze jej ale doplnit akumulační nádrží.

Kapalnými palivy, tj. lehkým topným olejem ELTO, je možno také dosáhnout vyššího stupně automatizace provozu kotle. Vzhledem k vysoké ceně paliva byly kotle na kapalná paliva již vesměs zrušeny a nahrazeny kotli na paliva jiná. Nevýhodou je mimo vysoké ceny paliva nutnost skladování při dodržení hygienických a bezpečnostních požadavků.

Vytápění propan-butanem bylo používáno v místech, kde nebyl zaveden zemní plyn. Pro vysokou cenu bylo užívání tohoto paliva již také vesměs zrušeno. Nevýhodou tohoto paliva je mimo vysoké ceny nutnost skladování propan-butanu ve speciálních nádržích při dodržení bezpečnostních a požárních předpisů.

Vytápění tepelným čerpadlem s doplňkovým tepelným zdrojem je jednou z možností snizeni spotreby3.jpgvyužívání obnovitelných energetických zdrojů. Tepelná čerpadla jsou zařízením, které využívá pro vytápění tepelnou energii z okolního vzduchu, ze země nebo z vody. Jejich výkon je z důvodů snížení investičních nákladů dimenzován nikoliv na nejnižší venkovní teplotu, ale na průměrnou venkovní teplotu v topném období. Aby tepelný výkon postačoval i za nižších venkovních teplot, je nutno doplnit tepelné čerpadlo dalším tepelným zdrojem, nejčastěji elektrokotlem.

Poměr mezi elektřinou spotřebovanou na doplňkové vytápění a na pohon oběhového čerpadla k energii čerpadlem získané se nazývá topný faktor a dosahuje podle individuálních podmínek hodnoty 2,5 až 4. Nevýhodou jsou vysoké investiční náklady na tepelné čerpadlo a také cena elektrické energie, spotřebované na provoz čerpadla a na dotápění.

Protože tepelné čerpadlo dodává při ekonomickém provozu nízkopotenciální tepelnou energii o teplotě cca 40 °C, je tento tepelný zdroj vhodný podlahové vytápění.

Vytápění slunečními kolektory s doplňkovým tepelným zdrojem
Sluneční kolektory využívají pro ohřev teplonosného media sluneční energii. Nestačí snizeni spotreby4.jpgvšak jako jediný tepelný zdroj pro vytápění a ohřev vody. Je to dáno tím, že množství slunečního záření je v průběhu roku rozloženo nerovnoměrně. Největší množství slunečního záření je v letních měsících, kdy však není vytápění provozováno. Plné pokrytí roční spotřeby tepla pouze ze slunečních kolektorů proto není možné. Jsou však vhodné jako doplňkový tepelný zdroj a postačují pro přitápění v přechodných obdobích, tj. na jaře a na podzim. Jejich využíváním lze snížit roční spotřebu jiného druhu energie na vytápění asi o 20 %. I v obdobích, kdy výkon získaný ze solárních panelů nepostačuje pro plné vytápění je vhodné jeho použití pro předehřívání topné vody.

Teplo získané z kolektorů se akumuluje v nádrži, do které je zároveň přivedeno teplo z hlavního tepelného zdroje, např. z kotle na zemní plyn. Kotel pak dohřívá topnou vodu z teploty získané ve slunečních kolektorech na teplotu potřebnou pro vytápění.

Na spotřebě paliva pro vytápění se podstatně podílí tepelně-technický stav vytápěného objektu. Při výstavbě v minulých letech byla většinou dávána přednost rychlosti výstavby a minimalizaci stavebních nákladů před tepelně-izolačními vlastnostmi použitých materiálů a vhodnějšími stavebními postupy. Rovněž ceny energií a paliv byly podstatně nižší. Výsledkem jsou stavby s vysokými nároky na spotřebu paliva při vytápění. Tepelně - technické vlastnosti těchto staveb lze ale dodatečně zlepšit tepelnými izolacemi obvodových stěn, podlah, stropů a výměnou oken.

Tepelně-technické vlastnosti stavby lze posuzovat podle měrné spotřeby tepla na vytápění. Výstavba z minulých let dosahuje běžně měrné spotřeby 120 až 160 kWh na 1 m2 vytápěné plochy za rok. Dodatečnými tepelnými izolacemi lze tuto spotřebu snížit na méně než polovinu. Na polovinu lze tedy snížit i náklady na vytápění.

snizeni spotreby5.jpgTepelné izolace obvodových stěn
V současné době je na trhu dostatek izolačních materiálů k provedení tepelných izolací, např. polystyren, minerální vlna a další. Pro izolaci stropů lze úspěšně použít foukanou izolaci na bázi celulózy a další přírodní materiály. Druh tepelné izolace a její tloušťku určí projektant podle tepelných ztrát stávající stavby tak, aby stavba vyhovovala ČSN 730540 a nebo dosahovala vlastností ještě lepších

Výměna oken
Starší okna jsou většinou netěsná a oproti současně vyráběným oknům mají horší tepelně - izolační vlastnosti. Při koupi nových oken je možno si vybrat okna s rámy plastovými, kombinovanými s hliníkem nebo okna dřevěná. Rozhodující však je kvalita jejich zasklení. Jsou nabízena okna se zasklením dvojitým, lépe však trojitým. Důležitý je výrobci udávaný součinitel prostupu tepla s hodnotou od 0,8 W/m2,K do 1,1 W/m2,K. Důležitá je i velikost oken, která by měla být přiměřená ploše místnosti. Celoskleněné stěny značně zvyšují spotřebu tepla a v létě způsobují přehřátí místnosti. Obdobnou pozornost jako oknům věnujeme i domovním dveřím.

Úspor energie lze dosáhnout pečlivým výběrem energetických spotřebičů pro vytápění, pro přípravu teplé užitkové vody a používáním méně energeticky náročných spotřebičů pro domácnost. U některých spotřebičů lze dosáhnout úspory energie jednoduchými, dále uvedenými opatřeními.

Volba kotle pro ústřední topení
Základem úsporného provozu topné soustavy je volba vhodného kotle. Pro volbu kotle platí následující zásady:

Nepořizujte si kotel s větším výkonem, než jsou tepelné ztráty vytápěného domu. snizeni spotreby6.jpgTepelné ztráty místností, podle kterých se navrhují výkony topných těles a výkon kotle, se počítají pro venkovní výpočtovou teplotu, která je např. pro České Budějovice -15 °C, pro Český Krumlov -18 °C a pro některé oblasti jen -12 °C. Průměrná venkovní teplota za celé topné období je však v průměru pouze cca + 5 °C.

Provoz kotle je nejhospodárnější, když pracuje přibližně při 80 % svého maximálního výkonu. Čím více je kotel předimenzován, tím déle je provozován na nižší zatížení a tím i s nižší účinností. Předimenzování kotle, aby byla určitá rezerva, zde proto není namístě.

Při volbě nového topného systému se poraďte s odborníkem, nejlépe s projektantem ústředního vytápění nebo s energetickým poradcem, kteří vám nezávisle (ve srovnání s dodavatelem, který sleduje především svoje obchodní zájmy) poradí, jaký typ topného zařízení bude pro vás nejvýhodnější. Dále vám vypracují další podklady potřebné pro návrh topného systému (výpočet potřebného množství tepla, určení výkonu kotle, návrh otopných těles, dimenzování potrubních rozvodů, ekonomické propočty, vypracování celého projektu ústředního vytápění atd.).

Kotel na pevná paliva
Pokud máte jako zdroj tepla kotel na pevná paliva, doporučujeme doplnit otopnou soustavu o jednu nebo více akumulačních nádrží a o směšovací zařízení.

snizeni spotreby7.jpgVýhody:

Nevýhody.


Kolik investujete a kolik ušetříte?
Pořizovací náklady na kompletní dodávku a montáž akumulační nádrže jsou od 25.000 do 30.000,- Kč. Při roční spotřebě hnědého uhlí v ceně cca 15 000 Kč a možné úspoře až 35 % paliva, je možná úspora nákladů za rok až 5 250 Kč a vložená investice se tak vrátí za cca 5 až 6 let. Jestli vás výše uvedené doporučení zaujalo, nechte si vypracovat projekt od projektanta vytápění.